I’ve come across an interesting Japanese wisdom: during your lifetime, each and everyone of us is assigned a specific amount of food we can eat. And when we reach our number, we die.

Recently, I’ve encountered a similar saying but regarding breath. Everybody has their number of inhales and exhales they take during their life. When we arrive at that specific number, we die.

There are a few ways to interpret this information. The way I translate it is: everything in moderation, from the amount of food we consume, to how we breathe in and out. But also about the inevitability of death.

It can be quite a chilling thought. But also beautiful. I think it teaches us about our approach. Approach to eating, breathing, living and eventually dying. There can be peace in that notion. Terrifying and truthful.

Czech

Jsi prach a v prach se zase obrátíš

Narazila jsem na zajímavou japonskou moudrost: během našeho života je každému z nás přiděleno specifické množství jídla, které můžeme sníst. A když dosáhneme tohoto daného množství, zemřeme.

Nedávno jsem narazila na podobné tvrzení týkající se dechu. Každý z nás má určený počet nádechů a výdechů, které udělá během svého života. Když dosáhneme tohoto konkrétního čísla, zemřeme.

Existuje několik způsobů, jak interpretovat tuto informaci. Tak jak to chápu já je: vše v míře, od množství jídla, které konzumujeme, po to, jak se nadechujeme a vydechujeme. Ale také je to, podle mě, o nevyhnutelnost smrti.

Může to být docela znepokojující přemýšlení. Ale také nějak krásné. Myslím si, že nás to učí o našem postoji. O postoji k jídlu, dýchání, životu a nakonec i k smrti. V té představě může být klid. Strašidelný a pravdivý zároveň.