In our lives, we generally tend to focus on the negative experiences we encounter. When the washing machine breaks down, when we are stuck in a traffic jam, when it rains on our days off…

I’m not any different…

I have always loved walking. It was a sort of exercise for me. I would often go for these long walks in nature while listening to music or podcasts. I loved them. It was my way of calming, resetting the equilibrium.

Due to my problem with balance, I can no longer take these relaxing strolls. Not being able to wander has made me realize how much I truly miss it and what a huge role it played in my general well-being. And on these occasions, when I feel down, the mind narrows the attention down and zooms into the obstacles.

It starts comparing the things I could do and now I can’t. Sometimes, it starts spiralling into these self-pity tragedies and comparing games.

This is not helpful. In the world where I am constantly being reminded of my differences, one can easily fall into despair and depression.

BUT

One of the helpful ways to cope with the difficulty is to centre on actions that I still CAN do such as breathing, eating, talking, listening, writing … while not denying the limits and acknowledging the frustration.

Another useful thing to do is to start a new hobby. For instance, when I began playing drums to train my neuroplasticity and make new friends.

It is not an easy task, especially when we live in a world filled with a constant comparison. Just yesterday, when I began typing this piece, I had to pause and continue today. It was just one of those days, thoughts running through my mind, the negative rumination starting to kick in…

This weekend, I’m turning 32. Quite strange to think about… two years ago, I was celebrating getting to 30, something out of the realms of possibility 4 years ago. So, even in the darkest of despair, when we feel sorry for ourselves or blame the entire world for our inconveniences, let’s try to remember that there is always the sun behind the dim clouds, a light at the end of the scary tunnel.

---

Czech

Plač mi řeku – jak NEupadnout do pasti sebelítosti

V našich životech máme obecně tendenci se zaměřovat na negativní zážitky, které prožíváme. Když se rozbije pračka, když uvízneme v dopravní zácpě, když během našich prázdnin prší…

Nejsem jiná…

Vždy jsem miloval chůzi. Byla to pro mě určitá forma cvičení. Často jsem chodila na dlouhé procházky v přírodě, zatímco jsem poslouchala hudbu nebo podcasty. Milovala jsem to. Byl to můj způsob uklidnění a obnovení rovnováhy.

Kvůli mému problému s balancem už nemohu tyto relaxační procházky podnikat. Nemožnost jen tak bloudit mě přiměla si uvědomit, jak moc mi to opravdu chybí a jakou velkou roli to hrálo v mém celkovém blahu. A v těchto okamžicích, když se cítím špatně, mysl zužuje pozornost a zaměřuje se na překážky.

Začne srovnávat věci, které jsem mohla dělat, a nyní nemohu. Někdy se to začne stáčet do těchto sebesoucitných tragédií a srovnávacích her.

Tohle však není užitečné. Ve světě, kde je mi neustále připomínána má odlišnost, se člověk může snadno propadnout do zoufalství a deprese.

ALE

Jedním z užitečných způsobů, jak se vypořádat s obtížemi, je zaměřit se na činnosti, které stále MŮŽU dělat, jako je dýchání, jídlo, mluvení, poslouchání, psaní … zatímco nepopírám hranice a uznávám frustraci.

Další užitečnou věcí je začít nový koníček. Například jsem začala hrát na bubny, abych trénovala svou neuroplasticitu a našla nové přátele.

Není to snadný úkol, zvláště když žijeme ve světě plném neustálého srovnávání. Právě včera, když jsem začala psát tento článek, jsem musela přestat a pokračovat dnes. Byl to jen jeden z těch dnů, myšlenky běžely mou myslí a negativní přemítání začalo přebírat kontrolu…

Tento víkend mi bude 32 let. Je docela zvláštní na to pomyslet… před dvěma lety jsem slavil dosažení 30 let, což bylo před čtyřmi lety mimo říši možností. Takže, i v nejtemnějším zoufalství, když litujeme sami sebe nebo obviňujeme celý svět za naše příkoří, zkusme si vzpomenout, že za temnými mraky je vždy slunce, světlo na konci děsivého tunelu.