We all have probably heard about the five stages of grief.

These, often referred to as the Kübler-Ross model, were initially introduced by psychiatrist Elisabeth Kübler-Ross in her 1969 book “On Death and Dying.” It’s essential to note that these stages are not necessarily experienced in a linear fashion, and individuals may go through them in different orders or may not experience certain stages at all. The stages are:

1. Denial: The initial stage involves shock and disbelief. People may find it difficult to accept the reality of the situation and may deny its existence.
2. Anger: As the denial stage fades, the pain resurfaces, and individuals may express their emotions through anger. This anger can be directed towards themselves, others, or even the situation itself.
3. Bargaining: In this stage, individuals may attempt to make deals or bargains to reverse or lessen the impact of the situation. They may negotiate with a higher power, fate, or even themselves.
4. Depression: As the reality of the situation sets in, feelings of overwhelming sadness and despair may emerge. This stage involves a deep sense of loss and mourning.
5. Acceptance: The final stage involves coming to terms with the reality of the situation. It doesn’t mean the individual is necessarily “over” the loss, but they have found a way to move forward and live with the new reality.

I wonder what stage am I. For a long time, I was in a denial. Just desperately trying to ignore my situation. However, it has become increasingly more difficult to disregard.

I’d like to think that I’m at the final stage: acceptance. But I’d be lying if I didn’t admit that the occasional depression creeps in. I’m quite well equipped to keep it at bay and/or manage it. It is there lurking in shadows nevertheless.

Can you tell what stage of grief you are?

---

Czech

Všichni jsme pravděpodobně slyšeli o pěti stadiích smutku.

Tyto stadia, často označovaná jako Kübler-Rossova metoda, byla původně představena psychiatrem Elisabeth Kübler-Ross ve své knize „On Death and Dying“ z roku 1969. Je důležité si uvědomit, že tato stadia nemusí být nutně prožívána lineárně, a jednotlivci jimi mohou procházet různým pořadím nebo nemusí prožít některá stadia vůbec. Stadia jsou:

1. Popírání: Počáteční stádium zahrnuje šok a nevědomost. Lidé mohou mít obtíže přijmout realitu a mohou ji popírat.
2. Hněv: Jak popírání mizí, bolest se znovu objevuje a jednotlivci mohou vyjadřovat své emoce prostřednictvím hněvu. Tento hněv může být směrován k nim samotným, ostatním nebo dokonce k samotné situaci.
3. Vyjednávání: V tomto stádiu jednotlivci mohou zkoušet uzavírat dohody nebo obchody na zvrácení nebo zmenšení dopadu situace. Mohou vyjednávat s vyšší mocí, osudem nebo dokonce sami se sebou.
4. Deprese: Jakmile se situace dostane do vědomí, mohou se objevit pocity převažujícího smutku a zoufalství. Toto stádium zahrnuje hluboký pocit ztráty a truchlení.
5. Přijetí: Poslední fáze zahrnuje smíření s realitou situace. Neznamená to nutně, že jednotlivec je “přes” ztrátu, ale našel způsob, jak jít dál a žít s novou realitou.

Zajímá mě, v jakém stádiu truchlení jsem. Dlouhou dobu jsem byl v popírání. Zoufale jsem se snažila ignorovat svou situaci. Nicméně stalo se čím dál tím obtížnějším to ignorovat.

Ráda bych si myslela, že jsem ve finálním stádiu: přijetí. Ale lhala bych, kdybych nepřiznala, že sem tam vstupuje deprese. Jsem docela schopná ji udržet na uzdě a/nebo ji zvládat. Přesto tam občas vykukuje.

Co vy, jste schopní říct, v jakém stadiu se nacházíte?