I have recently received some perplexing news about my tumour. It seems there is some activity. A potential growth.

This news would typically be soul-destroying. However, because I have been in this situation a number of times since 2013, the news didn’t shake me.

Again, I’m not ready to fully surrender (just yet) and I’d like to explore liquid biopsies and other related approaches to treatment.

More on the topic of liquid biopsies and the new international project I’m working on in a future article.

---

My life philosophy is simple and I wrote about it previously HERE. I remembered a beautiful story. I took a friend to a drum practice where I train my neuroplasticity, as described earlier.

My friend was tense, as she was told in her childhood that she had no sense of rhythm and therefore could not play any instruments, dance or sing. In response to her worries, the leader of the drumming class responded: “if you have a heartbeat, you can drum“

I think it is a good analogy for my circumstances.

As long as I have a heartbeat, I can breathe and move on my own, I am alive. There is simplicity in this. A simplicity which brings me to the core. I’d like to appreciate these abilities whilst I still have them.

For now, that is enough.

---

Czech

Pokud ještě můžeš dýchat a chodit…

Nedávno jsem dostala znepokojivou zprávu o svém nádoru. Zdá se, že vykazuje určitou aktivitu. Možný růst.

Taková zpráva by obvykle člověka zdrtila. Nicméně protože se v podobné situaci nacházím opakovaně už od roku 2013, tentokrát mnou tato zpráva neotřásla.

Znovu – ještě nejsem připravená se úplně odevzdat (alespoň zatím) a ráda bych prozkoumala možnosti tekutých biopsií a dalších souvisejících léčebných metod.

Více o tématu tekutých biopsií a o novém mezinárodním projektu, na kterém pracuji, napíšu v některém z příštích článků.

---

Moje životní filozofie je jednoduchá a psala jsem o ní už dříve ZDE. Vzpomněla jsem si na jeden krásný příběh. Vzala jsem kamarádku na bubenickou zkoušku, kde trénuji svou neuroplasticitu, jak jsem už dříve popsala.

Moje kamarádka byla napjatá, protože jí od dětství říkali, že nemá žádný cit pro rytmus, a proto nemůže hrát na hudební nástroje, tancovat ani zpívat. Na její obavy vedoucí bubenického kurzu odpověděl: „Pokud máš tlukoucí srdce, můžeš bubnovat.“

Myslím, že je to dobrá analogie k mé situaci.

Dokud mi bije srdce, mohu dýchat a sama se pohybovat, jsem naživu. Je v tom jednoduchost. Jednoduchost, která mě vrací k podstatě. Ráda bych si těchto schopností vážila, dokud je ještě mám.

A to ted’ stačí…